
Tuto hru jsem dostal k narozeninám. Po té, co jsem hrál na PS2 předchozí díl The Sims 2, který mě strašně bavil. Když jsem takhle jednou přišel domů ze školy, hra ležela na posteli. ihned jsem po ní skočil, (při dopadu mimo postel jsem si způsobil bolestivé zranění auuu xD) ale to je teď jedno. Hru jse dtrčil do notebooku a zpustil instalaci. Celý nedočkavý jsem vyčkával celých 5 minut dokud instalace nedojela do konce. když už konečně byla hra nainstalovaná, přišla chvíle napětí, jestli hra vůbec naběhne. Ale po chvilce stresu doprovázeného skřípění zuby, a křupání kloubkama u prstů, naskočil spouštěč hry. V tuto chvíli už jsem byl o něco klidnější. Klikl jsem tedy na start, a vyčkával dalších zhruba 5 nekonečných vteřin. Se spoustou sprostých výrazů a výhružek, hra konečně naskočila. Vykřikl jsem radostí, pričemž si sousedé museli myslet, že doma trénuji na Death-Meatlového zpěváka. Animačku jsem samozřejmě přecvakl, a za chvíli mi nastala španělská vesnice! Po tak strašně jednoduchém the Sims 2 upraveném na PS2 a na analogy, jsem si chvíli říkal, jestli mi dorazila ta správná hra. Konečně jsem se tedy dostal do módu stavění Simíků. První co mě napadlo, postavit sebe samotného s nějakou holkou. Napadla mě má dlouholetá kamarádka Míša. Vůbec jsem nepočítal s tím, co s ní časem podniknu xD ale teď dál. Když už jsem měl postavená, ta dvě zjevení. Koupil jsem první dům, který mi padl do oka. A to dům, "TO" městské rozšíření. Když jsem zpustil hru, asi tak dvě hodiny jsem řešil, jak rozhýbat Simíky. když už se mi to konečně podařilo, přišla další záhada. A to jak otočit kameru. Tato příhoda s kamerou, mě vyřadila z herného života na skoro celý den. Potom jsem se podíval do návodu, jak že se to vůbec ovládá. když jsem konečně trošku přišel jak na to, začal jsem opět hrát. A to byl ten moment, kdy jsem na této hře začal být naprosto závislý. Druhý den, naštěstí byla sobota, a tak jsem měl na hru celý den. Sice jsem ten den měl mít zkoušku s kapelou, ale řekl jsem si, hoši to beze mě přežijou xD. Zůstal jsem tedy doma, se svým milovaným noteboočkem a se Sims uvnitř. Celé dva dny jsem nezvedal mobil. V Pondělí, jsem ve škole celý den nemyslel na nic jiného, než na to, jak ulehnu do pelíšku, a zapnu Sims. Ten den byla ještě odpoledky, a nikdo nebyl jaksi doma xD. tak jsem se rozhodl, udělat si volno na hru. Nikam jsem tedy nešel, a zůstal jsem doma. Druhý den jsem si napsal omluvenku. Ještě že mi máti nečte ŽK. Druhý den, byl kritický. Měli jsme opět odpoledku, a to už jsem musel ve škole zůstat. bylo to strašné. Ale hned, jak jsem dorazil domů tak první co jsem udělal, bylo to, že jsem zapnul comp. Dnes už naštěstí na hře tak nevysím, ale pořád se mi občas do té prokleté školy hrůz nechce. No popravdě řečeno, nechtělo se mi tam ani když jsem sims neměl. Jinak hra mě naprosto pohltila, a život bez ní by byl asi hodně složitý.

Tak toe fakt hustý story
Bravo
mě se taky nechce chodit do školy. Je to samá nuda 